Slaný – Travel and design

(1305-1620, od 1794)

15 900 obyvatel
Středočeský kraj, okres Kladno

Historické milníky

1296–1305: Slaný byl založen králem Václavem II. Přemyslovcem podle magdeburského práva.
1348: Město poškodilo první zemětřesení.
1371: Velký požár zničil celé město.
1419: Slaný se přidal k husitům
1425: Město oblehl táborita Jan Roháč z Dubé, dobyl jej a jeho konšely nechal upálit v masných krámech na náměstí. Od té doby se město stalo jedním z pěti vyvolených husitských měst, která měla přestát konec světa, a to pod přízviskem Hvězda.
1460–1472: Za krále Jiřího z Poděbrad bylo modernizováno opevnění města, které jej obepnulo ve dvou hradebních pásech s baštami a se čtveřicí vstupních bran.
1511: Druhé zemětřesení připravilo město o vývěry proslulých slaných pramenů.
1623: Za účast v protihabsburské vzpouře Slaný bylo jako jediné povstalé město v českých zemích za trest připraveno o titul královského města. Od té doby zůstalo jen poddanským městem v rukách hrabat z Martinic.
1655–1665: V rámci rekatolizace a barokizace města za Bernarda Ignáce hraběte z Martinic došlo ke zbudování františkánského kláštera, piaristické koleje a kaple Božího hrobu.
1794: Slanému byl vrácen titul královského města.
1795: Rozsáhlý požár připravil město o radnici a 170 domů.
1835: Zbourána značná část opevnění města.
1850–1960: Slaný držel statut okresního města.

Zajímavosti o městě

Nad městem vyrůstá vyhaslá sopka nazvaná Slánská hora, nejjižnější výspa Českého středohoří.
Název Slaného pochází od slaných pramenů, dnes již bohužel neexistujících, doposud ovšem pod jádrem města leží obrovské podzemní jezero slané vody s tříprocentním obsahem soli. Ta se ještě ve středověku ze zdejších pramenů rovnou stáčela na polévku.
Vinná réva se u města tradičně pěstuje od dob císaře Karla IV. již od roku 1358.
Historické jádro Slaného sje dnes chráněno jako městská památková zóna.

Největší turistické magnety

Ve městě se z opevnění zachovala jen jediná ze čtyř gotických bran do města – Velvarská (1461).
Náměstí dominuje novorenesanční radnice, na jejíž věži se nachází symbol dvanácticípé hvězdy, tedy husitského vyvoleného města, a hned vedle ní barokní Martinický dvůr, symbol poddanské poroby po porážce na Bílé hoře.
Ve františkánském klášteře na místě středověkého popraviště dnes sídlí bosí karmelitáni. Pýchou funkčního kláštera je renesanční kostel Nejsvětější Trojice od Domenica Orsiho.
Hlavní gotický chrám sv. Gotharda ve městě stojí již od 12. století.
V renesančně-barokním Modletickém domě s půvabným nárožním arkýřem se vaří místní pivo Antoš.
Neorenesanční Okresní dům z roku 1902 navrhl významný architekt Jan Vejrych, neorenesance vládne rovněž Wiehlovu domu. Sám bratr stavebníka Antonín Wiehl vymaloval sgrafita na fasádě.
Barokní kaple Božího hrobu představuje napodobeninu jeruzalémského originálu a je součástí spirituální barokní krajiny, kterou kolem města budoval hraběcí rod Martiniců.
Neorománská synagoga z roku 1865 připomíná zdejší židovskou obec.