Olomouc

(královským městem od roku 1239)

103 000 obyvatel
Olomoucký kraj, okres Olomouc

Historické milníky

konec 7. stol.: Nejstarší opevněné velkomoravské sídliště vzniká na Václavském návrší.

1020: Olomouc se stává sídlem stejnojmenného údělného knížectví s nově vybudovaným, později románsky přestavěným sídelním hradem.1063: Město se stává sídlem olomouckého biskupství.

1201: Vymřeli olomoučtí Přemyslovci a údělné knížectví připadá Přemyslu Otakarovi I.

1239: Pravděpodobné potvrzení statutu královského města králem Václavem I. Po spojení třech samostatných sídlišť.

1306: Na olomouckém hradě byl zavražděn poslední přemyslovský král Václav III., čímž vymřela česká královská dynastie.

1321: Město získává kamenné hradby.

1422: Město získává od krále Zikmunda Lucemburského právo razit vlastní mince.

1454: Židovský pogrom ve městě a vyhnání Židů.

1469: Matyáš Korvín byl v chrámu sv. Václava v Olomouci korunován na českého krále ze strany odbojných moravských stavů.

1492: Město postihl zničující požár, který vedl k následné výstavbě města z kamene a cihel v pozdně gotickém slohu.

1573: Založena jezuitská akademie, přímá předchůdkyně dnešní Univerzity Palackého.

1619: Olomouc se při stavovském povstání staví proti Ferdinandovi II. Habsburskému a jezuité utíkají z města.

1620: Ve městě byl umučen sv. Jan Sarkander.

1621: Olomouc po porážce povstání postihly pokuty a konfiskace. Do města se triumfálně vrací jezuité.

1642: Špatně opevněné město bylo bez boje obsazeno švédskou armádou generála Torstenssona a všechny moravské zemské úřady byly od té doby přesunuty do Brna. Švédové město zcela vyrabovali a hospodářsky zruinovali, když zde zůstali jako ve své hlavní středoevropské základně až do roku 1650.

1655: Olomouc je vyhlášena pevnostním městem císařem Ferdinandem III. Habsburským.

1709: Po velkém požáru došlo k barokní obnově města i modernizaci opevnění.

1741: Město dobyli Prusové.

1742-54: Olomouc byla obehnána zcela novým pásmem barokního citadelového opevnění. Nikdy však do žádných vojenských akcí nezasáhla.

1777: Olomoucké biskupství je povýšeno na arcibiskupství.

1829: Velitelem olomoucké pevnosti jmenován maršál Josef Radecký z Radče.

1841: Do města je zavedena železnice.

1848: V revolučním roce se do Olomouce přemístil císařský dvůr a císař Ferdinand V. Dobrotivý zde v Arcibiskupském paláci rezignoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I.

1886: Zrušena olomoucká pevnost.

1894: Začíná industrializace olomouckých předměstí a rozebírání pevnostních hradeb. Kolem historického centra města vzniká soubor městských parků.

1946: Po druhé světové válce jsou olomoučtí Němci, tvořící čtvrtinu obyvatel města, odsunuti.

1950: Olomouc se stává městskou památkovou rezervací.

1960: Ve městě se koná první výstava květin Flóra Olomouc.

1995: Město navštívil papež Jan Pavel II., aby zde svatořečil Jana Sarkandera a sv. Zdislavu.

2000: Monumentální barokní sloup Nejsvětější Trojice byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Zajímavosti o městě

Olomouc představuje historicky nejvýznamnější moravské město a její kulturní, církevní hospodářskou metropoli, které ve středověku soupeřilo i s Prahou. Leží na řece Moravě a představuje centrum úrodné oblasti Hané. Zároveň je šestým největším městem v České republice. Jméno města je odvozeno od vlastního jména Olomút.
Město je známo proslulou výrobou olomouckých tvarůžků, místní zapáchající sýrové speciality, která je ovšem soustředěna do nedalekých Loštic. Olomouc však byla vždy centrem jejich obchodování.
Historické jádro Olomouce je velmi cenné a pro svou rozlehlost představuje druhou největší památkovou rezervací v zemi hned po Praze.
Olomouc má status krajského a statutárního města a v jejím čele stojí primátor. O roli hlavní metropole Moravy soutěžila po dlouhá staletí s Brnem, ale nakonec kvůli dlouholetému švédskému záboru města v době třicetileté války tento boj prohrála a moravské zemské úřady se přestěhovaly do lépe opevněného Brna. Paradoxně po odchodu Švédů v roce 1650 získala status pevnostního města a brzy se přeměnila v barokní citadelu. Další ironií osudu však nikdy aktivně do žádných bojů nezasáhla. Vojenský význam Olomouci ovšem zůstal a od sovětské okupace Československa zde sídlila i silná ruská posádka. V současnosti je sídlem velitelství pozemních sil ČR.
V Olomouci žil rovněž český kníže Břetislav, který právě na zdejší hrad unesl Jitku. Právě zde také Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1767 zkomponoval svou 6. symfonii F-dur.
Ve městě se díky krásnému prostředí natáčela řada českých detektivek, třeba Případ pro exorcistu nebo několik dílů Četnických humoresek. Ze starších počinů si Olomouc zahrála Stínadla v černobílém seriálu Záhada hlavolamu.

Největší turistické magnety

Nejstarší památkou města jsou zbytky románského hradu na Václavském návrší, které zaujmou především rozložitými sdruženými okny, jež na našem území mají obdobu jen na chebském hradě. Areál hradu je přístupný v rámci prohlídky nejcennějších uměleckých artefaktů v Arcidiecézním muzeu, které je umístěno v barokním areálu kapitulního děkanství. Expozice nadchnou pestrostí i formou prezentace sbírek, protože ty kombinují moderní techniky i materiály s dochovanými historickými stavebními prvky. V jeho sousedství vyrůstá nejstarší olomoucký chrám sv. Václava. Jeho základ pocházejí již z 11. století. Do současnosti je ovšem nezachovala ani jeho gotická podoba, protože byl nejprve barokizován a v letech 1883-92 důkladně regotizován. V interiéru nepřekvapí náhrobky přemyslovských knížat. Václavské návrší představuje původní centrum přemyslovské Olomouce a jakýsi církevní okrsek obehnaný zevně gotickými a barokními hradbami.
Směrem na západ se vstupuje nejprve do historické části města vyhrazené kanovníkům i samotným olomouckým arcibiskupům. Řada bohatě zdobených barokních domů je doplněna především rozsáhlou budovou Arcibiskupského paláce s bohatými uměleckými sbírkami, které jsou rovněž přístupné veřejnosti. Byla tu zbudována v raně barokním slohu v letech 1665-9 a právě tady abdikoval v roce 1848 císař Ferdinand V. Dobrotivý.
Olomouc je městem kostelů a chrámů. Nejstarším je chrám sv. Mořice. Ten tvoří mohutné gotické trojlodí s tupě uzavřenou kamennou věží. Uvnitř chrámu nacházíme zejména mimořádně cenné varhany se 6 rejstříky a desítkou tisíc píšťal z let 1740-5 od vratislavického mistra Englera. I díky nim se tu každoročně na podzim konají varhanní festivaly. Z dalších kostelů zaujmou především barokní svatyně. Zajímavý je chrám sv. Michala se třemi mohutnými kupolemi z konce 17. století nebo monumentální průčelí vrcholně barokního chrámu Panny Marie Sněžné z let 1712-19.
Světskou tvář města dokreslují především obě rozlehlá náměstí, která jsou podle polohy pojmenovaná jako Dolní a Horní. Větší a reprezentativnější je Horní náměstí, v jehož středu stojí původně gotická radnice z roku 1401, podstatně přebudovaná v renesanci v průběhu šestnáctého století. Na její jižní straně se dochoval pozdně gotický arkýř s kaplí sv. Jeronýma a na protáhlém průčelí radnici zdobí orloj. Poprvé tu byl zprovozněn již na konci patnáctého století a kromě Prahy ho nalezneme dodnes jen právě v Olomouci, byť je podstatně modernizovaný mozaikami od Karla Svolinského. Mimořádně hodnotnou památkou Horního náměstí je však barokní sloup Nejsvětější Trojice od zdejšího rodáka Václava Rendera, který byl dokončen v roce 1754 a tentýž rok také vysvěcen za přítomnosti samotné císařovna Marie Terezie. Jedná se o největší barokní sousoší u nás, v jehož útrobách se schovává kaple. Stavba je vysoká 35 metrů a pro svůj význam je chráněna zápisem do seznamu památek světového dědictví UNESCO.
Dolní náměstí dříve sloužilo jako tržiště a stejně jako sousední Horní náměstí jej obklopují především honosná průčelí šlechtických paláců a měšťanských domů, především z doby renesance. Nejkrásnější budovou je Hauenschildův palác z 16. století, v němž příležitostně pobýval Leopold Mozart se svým nadaným synem Wolfgangem Amadeem. Dochoval se zde také objekt někdejších masných krámů nebo raně barokní areál kláštera kapucínů ze sedmnáctého století.
Olomouc je také městem kašen, které se nacházejí roztroušené po celém historickém jádru města. Na Horním náměstí vyvěrají hned dvě výrazné kašny – Herkulova z roku 1688 a mladší Caesarova s jezdeckou sochou císaře z roku 1725. Dolní náměstí zdobí Neptunova kašna z roku 1683, která je v Olomouci nejstarší. Všechny další kašny pocházejí až z osmnáctého století a mezi nimi vynikají zejména Merkurova nebo Jupiterova kašna či kašna Tritonů na náměstí Republiky.
Úchvatné jsou také zbytky gotického opevnění města se zazděnou Židovskou branou, ale monumentalitou zaujmou především výrazně dochované pevnostní segmenty někdejší olomoucké barokní citadely. Jedná se především o Locatelliho bastion z kavalírem, Vodní kasárna s kasematami, Tereziánskou bránu z roku 1752, zbytek Litovelské brány nebo Korunní pevnůstku s prachárnou. Většina této vojenské architektury je umně začleněna do zeleně olomouckých parků, které obepínají skoro celé historické jádro města. Od roku 1902 je navíc doplňuje botanická zahrada.
Naprosto výjimečným barokním areálem je někdejší premonstrátský klášter Hradisko založený již roku 1078 na dohled od Václavského návrší, kde se dlouhodobě nachází vojenská nemocnice. Jeho oporou v krajině je pak mohutné průčelí poutního chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku již z druhé poloviny 17. století. V jeho blízkosti se rozkládá olomoucká zoologická zahrada.

Slavní olomoučtí rodáci

Spytihněv II., český kníže (*1031)
Zdeněk Fierlinger, politik (*1891)
Eliška Junková, automobilová závodnice (*1900)
Evžen Rošický, atlet (*1914)
Karel Brückner, fotbalista a trenér (*1936)
Pavel Dostál, politik (*1943)
Petr Novotný, moderátor a bavič (*1947)
Jiří Paroubek, politik a bývalý premiér (*1952)
Ivan Langer, politik (*1967)
Lubomír Metnar, politik (*1967)
Marek Jarolím, fotbalista (*1984)
Karlos Vémola, zápasník (*1985)
Aleš Loprais, závodník (*1988)
Karolína Muchová, tenistka (*1996)

Ze slavných ve městě pobývali

Karel IV. Lucemburský, český král a římský císař
Wolfgang Amadeus Mozart, hudební skladatel
Ferdinand V. Dobrotivý, rakouský císař
František Josef I., rakouský císař
Gustav Mahler, hudební skladatel
Gregor Mendel, genetik
Karel Sabina, spisovatel