Louny

(královským městem od 2. poloviny 13. století)

18 070 obyvatel
Ústecký kraj, okres Louny

Historické milníky

1115: První písemná zmínka o obci Lúny, která obklopila nejprve brod a později most přes řeku Ohři.

60.léta 13. století: Král Přemysl Otakar II. založil na místě osady královské město, které osídlili saští kolonisté.

1295: První písemná zmínka o královském městě Louny, které bylo obehnáno pásem hradeb se dvěma branami.

1418: Město se přidalo na stranu husitského hnutí a vytvořilo městský svaz se Slaným a Žatcem. Patřilo mezi pět vyvolených měst pod přízviskem Měsíc.

1490: Většinu města strávil katastrofální požár, a tak začala jeho velkorysá stavební obnova v pozdně gotickém slohu, kterou podpořil další požár v roce 1517.

1582: Louny postihla morová epidemie, v důsledku níž zemřelo 2 000 lidí, takže se prakticky vylidnily.

1620: Město dobyla armáda Albrechta z Valdštejna, která vypálila Žatecké předměstí. Začalo dlouhé období rabování, které město postihovalo po celou dobu trvání třicetileté války, ať už to byli Sasové nebo Švédové.

1869: Založení prvního cukrovaru ve městě a kvete pivovarnictví a pěstování chmele.

1872: Louny se napojují na císařskou železniční síť a odjíždí odsud první vlak do Mostu.

1942: Starosta Loun Josef Fousek byl v heydrichiádě popraven nacisty.

1992: Louny se stávají městskou památkovou zónou.

Zajímavosti o městě
Okresní město Louny, původně Lúny, nazývané Perlou na řece Ohři, vzniklo na ochranu strategicky významného brodu na obchodní stezce z Prahy do Drážďan. Po založení královského města králem Přemyslem Otakarem II. tudy proudila zejména sůl do Saska, a tak město velmi rychle zbohatlo. K obchodování se vbrzku přidalo pěstování chmele, na které navazovalo vaření piva v mnoha právovárečných domech.
Původ názvu města není úplně jasný. Někteří jej spojují se staročeským výrazem pro Měsíc, tedy Lunou. Pravděpodobnější se však jeví odvození od slova lúna, což býval výraz pro slapy či peřeje. Název města se tak nejspíše opírá o zdejší dravý proud řeky Ohře, která dodnes protéká v parkově upravených prostorách pod mohutnými městskými hradbami.
Louny jsou právem nazývány Branou do Českého středohoří. Leží pod strmými sopečnými kužely Oblíku a protáhlé Rané ve srážkovém stínu. Díky němu má město jednu z nejnižších dotací ročních srážkových úhrnů v Česku dosahujících sotva 500 milimetrů. Hora Raná sloužila vždy bezmotorovému létání a je Mekkou paraglidistů a pilotů rogal. Nacisté pro její zvláštní dokonce horu v roce 1938 připojili k Sudetům, aby mohli využít zdejší vzdušné proudy.
Pro historické jádro bylo největší pohromou 19. století, během něhož zmizela polovina délky městských hradeb s Pražskou branou, ale také Stará radnice a některé cenné renesanční domy.

Největší turistické magnety
Louny mají mimořádně dobře zachovalé středověké opevnění města tvořené opukovými hradbami s rekonstruovanými baštami a hranolovou Pivovarnickou věží. Ze dvou městských bran se zachovala Žatecká brána z roku 1500, která byla romanticky upravena v roce 1842. Pražská brána dnes již nestojí, protože byla stržena v roce 1851. V jedné ze středověkých bašt se dnes nachází Zkamenělý les, tedy expozice araukaritu z pravěku.
Nejcennější stavbou ve městě je pozdně gotický chrám sv. Mikuláše se zajímavou trojdílnou stanovou střechou. Byl postaven hutí Benedikta Rejta na místě vyhořelé stavby až v letech 1520-1543 přistavěním k původní středověké gotické věži z roku 1332. Uvnitř zaujmou kružbové klenky, ale také kazatelna z roku 1540. V Lounech se zachovala také památka na zdejší židovskou obec, a to v podobě zrekonstruované synagogy v maurském slohu z roku 1871. Její tóra však již dávno slouží v americké Philadelphii.
Nejstarší kostel sv. Petra má původní románské průčelí, které v 19. století puristicky upravil architekt Josef Mocker. Stojí uprostřed někdejší osady Lúny, předchůdce dnešních Loun. Naopak kostel Čtrnácti svatých pomocníků vznikl k odvracení morových epidemií až v období baroka a do jeho podoby se promítl slavný architekt Pavel Ignác Bayer.
V tváři historického jádra města se uplatňují mnohé cenné budovy, zejména pak gotický dům Sokolů z Mor čp. 43, v němž se nyní nachází Lounské muzeum. Upoutává na něm především dochovaný vstupní arkýř s cimbuřím z roku 1491. Dům Daliborka pochází z dob renesance. Byl postaven kolem roku 1600. Uprostřed hlavního náměstí se vypíná Mariánský sloup z roku 1673 s cennými raně barokními sochami od Jana Jiřího Bendla. Původní Stará radnice se nedochovala a její roli převzala Nová radnice vystavěná v neorenesančním slohu v letech 1886-7.
Před hradbami stojí také někdejší barokní špitál z let 1695-8, který projektoval významný architekt Antonio della Porta. Přímo před hradbami na řece Ohři stojí trojice Jiráskových mlýnů, které se připomínají již ve 14. století. Současnou podobu jim vtiskla neorenesanční přestavba na sklonku 19. století za jejich majitele Františka Jiráska.
Technickou pozoruhodnost představuje nejdelší český inundační most vystavěný v době klasicismu v letech 1804-16. Má i s nájezdy úctyhodnou délku 275 metrů. Je zakřivený a povětšinou vede po souši, nízko nad úrovní krajiny. Měl v případě povodní sloužit k překonávání rozvodněné Ohře.
Zajímavou památkou na moderní architekturu je vizionářská podoba zahradní čtvrti u lounského nádraží, kterou navrhl v roce 1909 slavný architekt Jan Kotěra. Byla tu vystavěna až ve dvacátých letech minulého století a dodnes z ní dýchá nejen vynikající urbanismus, ale i architektura 53 domů této železničářské kolonie, vhodně zasazených do bohaté zeleně. Byť nebyla nikdy zcela dostavěna, představuje vzorný příklad ideálního zahradního města.
Zdařilou současnou architekturu zastupuje futuristicky pojatá Galerie Benedikta Rejta s prostými, ale mimořádně působivými interiéry někdejšího městského pivovaru. Vznikla v roce 1998 pod taktovkou architekta Emila Přikryla.

Slavní lounští rodáci
Josef Mocker, architekt (*1835)
Jan Karafiát, duchovní a spisovatel (*1846)
Jaroslav Vrchlický, básník (*1853)
Kamil Hilbert, architekt (*1869)
Konstantin Biebl, básník (*1898)
Miroslav Štěpán, komunistický politik (*1945)
Jaroslav Kubera, politik (*1947)
Stanislav Majer, herec (*1978)
Karolína Plíšková, tenistka (*1992)