Písek

(královským městem od poloviny 13. století)

31 100 obyvatel
Jihočeský kraj, okres Písek

Historické milníky

1308: Na levém břehu řeky Otavy je poprvé v listinách uváděna rýžovnická osada Starý Písek jako předchůdce nového královského města.

2. polovina 13. století: Král Václav I. Přemyslovec nechal od roku 1243 na pravém břehu Otavy budovat nové královské město, které dostavěl a opevnil král Přemysl Otakar II., jenž na zdejším hradě často i se svým dvorem pobýval.

1254: Králem Přemyslem Otakarem II. založena královská mincovna.

1419: Písek se po dobytí dominikánského kláštera přidal na stranu husitů a byl volným členem Táborského svazu. Až do roku 1452 si udržel pozici svobodné městské republiky.

1509: Město kupuje od královské komory hrad i panství s bohatými lesními porosty.

1532: Písek byl postižen rozsáhlým požárem. V důsledku něho lehla popelem většina domů ve městě.

1547: Město bylo potrestáno císařem Ferdinandem I. Habsburským za účast v prvním stavovském odboji konfiskací veškerého majetku a odebráním městských práv. Většina majetku i práv mu však byla po několika letech vrácena.

1611: Pasovští překonali hradby města a vyplenili ho.

1619–1620: Účast na druhém stavovském odboji se stala fatální hrozbou jeho existence. Nejprve se stalo centrem bojů mezi císařskými a stavovskými vojsky a posléze jej 30. září 1620 dobyla císařská armáda pod velením hraběte Buquoye. Město bylo totálně zničeno, vypáleno a vyrabováno. Obyvatelstvo bylo z velké části vyvražděno a městský majetek zabaven.

1623: Písek ztratil status a privilegia královského města a jeho správcem se stal vojenský dobrodruh hrabě Martina de Hoeff-Huerta. Začala násilná rekatolizace zbylých obyvatel.

1641: Městu vrácen statut královského města.

polovina 17. století: Město bylo postiženo dvěma zhoubnými požáry (1646 a 1651).

1741: V bitvě u Písku se utkala rakouská a francouzská armáda. Padlo v ní 500 vojáků.

1778: Zřízeno proslulé gymnázium, na kterém později studovaly významné české osobnosti.

1850: Písek se stává metropolí Prácheňského kraje, tedy krajským městem.

1884: Na městském hradě založeno Prácheňské muzeum s historickými expozicemi.

1887: František Křižík zde jako v prvním českém městě zavedl trvalé pouliční elektrické osvětlení.

1888: Provoz zahájila městská vodní elektrárna.

1992: Historické jádro města získává status městské památkové zóny.

2002: Rozsáhlá povodeň zaplavila většinu města a těžce poškodila kamenný most přes Otavu.

Zajímavosti o městě
Název města Písku byl odvozen od písečných náplav řeky Otavy, které byly již ve středověku zdroji vzácného zlata. Zlato bylo také bezprostředním důvodem k založení města Písku. Později se začalo zlato, ale také drahokamy, těžit také v dolech v nedalekých Píseckých horách. Město bylo strategicky postaveno na důležité Zlaté stezce, aby ji střežilo a bylo rovněž oporou královské moci v jižních Čechách.
Těžba zlata se pro město stalo požehnáním i prokletím. Nejprve v 16. století patřil Písek i díky výnosné těžbě a rozsáhlým pozemkovým majetkům k nejbohatším královským městům v Čechách. Bída však přišla o století později spolu s třicetiletou válkou. Na podzim roku 1620 město kvůli jeho bohatství těžce vyraboval císařský generál Buquoy a z jeho obyvatel se podle pověsti zachránilo jen 13 mužů, kteří se schovali pod jez na řece Otavě.
V době husitských bouří se město přidalo k Jednotě táborské a právě tady se jako první začalo sbírat zlato do komunitních kádí ve prospěch písecké obce. I proto si Písek vybral v roce 1420 Jan Žižka z Trocnova jako své sídlo.
Od počátku 18. století Písek začal podnikat ve voroplavbě a stal se významným překladištěm dřeva.
V druhé polovině 19. století se Písek stal vděčným působištěm četných českých literátů a malířů a jedním z center národního obrození. Studovala a žila tu řada básníků v čele s F. L. Čelakovským, L. Stroupežnickým, K. Klostermannem nebo Fráňou Šrámkem, který žil v domě U koulí. Do tváře města zasáhl také malíř Mikoláš Aleš, podle jehož kartonů bylo namalováno 11 fasádních obrazů na dnešním hotelu Dvořáček z roku 1899.
Ve městě sídlí soukromá vysoká škola – Filmová akademie Miroslava Ondříčka.
Na okraji Písku směrem na České Budějovice se rozkládá historický Zemský plemenný hřebčinec, založený již roku 1902 pro potřeby silné armádní posádky ve městě, který je národní kulturní památkou. Objekty v secesním slohu s použitím pálených cihel vystavěl v letech 1901-2 architekt František Skopalík. Právě z tohoto chovu pocházel i hřebec Ardo, který stál modelem sochaři Josefu Václavu Myslbekovi, když realizoval svatováclavský pomník na Václavském náměstí.

Největší turistické magnety
Největší historickou atrakcí města je zrenovovaný gotický most přes řeku Otavu, nejstarší u nás, který je národní kulturní památkou. Byl postaven ve druhé polovině 13. století spolu se založením královského města. Sedmiobloukový most nazývaný Kamenný měří plných 111 metrů a jeho šířka je 4,5 metru. Most sice dnes již nemá obě věžovité brány na svých koncích, ale zato jej doplňují barokní plastiky svatých z 18. století. Někdy se nazývá Jelením podle toho, že po něm údajně jako první přešel jelen. Jeho hlavním úkolem bylo propojit pravobřežní Písek s levobřežní osadou Starý Písek, historickým předchůdcem města. Ze Starého Písku stojí především nejstarší městský kostel, který je zasvěcen sv. Václavovi a pochází snad již ze začátku 13. století. V jeho interiéru se nachází nejstarší dochované fresky zobrazující upálení Jana Husa.
Písek byl náležitě opevněn systémem deset metrů vysokých kamenných hradeb s baštami umístěnými vedle sebe po 75 metrech a vůči okolí se otevíral třemi branami – Pražskou, Budějovickou a Putimskou. V současnosti jsou nejlépe zbytky hradeb s baštami zachovány na východní straně města v Palackého sadech. Z bran však nezbyla ani jediná, protože byly v 19. století sneseny. Jen z Putimské brány zůstal zachován velmi pěkný půlkruhový barbakán, k němuž vede kamenný most přes hluboký příkop. Právě tady lze vnímat sílu městské fortifikace podtrhující strategický význam tohoto města pro české krále.
Gotický královský městský hrad, který stojí za budovou radnice při řece Otavě, je jednou z nejvýznamnějších gotických památek Písku, byť se v původnosti zachoval jen v torzu západního křídla, protože severní křídlo bylo přestavěno na kasárna. Býval důležitou součástí městského opevnění. Posledním králem, který zde pobýval, byl Václav IV. Lucemburský. Dnes se v něm nachází Prácheňské muzeum. Při jeho prohlídce si můžete prohlédnout i gotickou arkádu nádvoří a také velký gotický sál s nádhernými žebrovými klenbami.
Dominantou Velkého náměstí je mohutná barokní budova radnice z let 1740-67 se dvěma hranolovými věžemi v průčelí, z nichž z jedné se každou hodinu rozezní zvonkohra. Nad štítem průčelí stojí tři plastiky žen představující Trpělivost, Sílu a Spravedlnost Právě jejím průjezdem se dá následně projít směrem k píseckému městskému hradu.
Nejcennější sakrální památkou města je děkanský kostel Narození Panny Marie, trojlodní raně gotická stavba s Píseckou věží vysokou 74 metrů, která tvoří dominantu celého města. Věžní hodiny mají obrácené ručičky, malá ukazuje minuty a velká hodiny. Před kostelem je moderně upravené prostranství nazývané Bakaláře podle renesanční školy, která byla zbořena v roce 1853. Pod sklem tu v dlažbě můžete nahlédnout na odkryté pravěké mohyly a žárové hroby rozsáhlé nekropole.
Hodnotný je barokní mariánský sloup z roku 1715, který na Alšové náměstí navrhl Ch. Widmann jako poděkování za zažehnání epidemie moru o dva roky dříve.
Po celém historickém jádru nacházíme spoustu cenných renesančních, barokních i rokokových měšťanských domů. Obzvláště vyniká renesanční dům U koulí (čp. 131), kde bydlel Adolf Heyduk nebo později Fráňa Šrámek, cenná je rovněž barokní lékárna U Matky Boží (čp. 150 a 153). Krásný je rovněž nárožní rokokový dům s arkýřem, který se nazývá U Zlaté lodi (čp. 180). Všechny tyto domy a mnohé další se nazývají po domovních znameních, protože až do konce 18. století neexistovala čísla popisná.
Opravdovou oázou pro duši je ovšem Městská knihovna, kde se dá posedět v moderně ztvárněných prostorách s kavárnou. Jedná se o bývalou budovu školy z roku 1859, vybudovanou na místě starého gymnázia, doplněný o relaxační zahradu a venkovní scénu. Její předchůdkyně byla otevřena jako jedna z nejstarších v Čechách v barokním domě na Alšově nebo také Malém náměstí již roku 1841. Za návštěvu stojí i rekonstruovaný objekt Sladovny, sloužící pro změnu jako galerie maleb Radka Pilaře, zdejšího rodáka.

Slavní písečtí rodáci
Josef Chochol, architekt (*1880)
Vladimír Dvořák, moderátor a bavič (*1925)
František Filip, režisér (*1930)
Radek Pilař, malíř (*1931)
Petr Brukner, herec (*1943)
Josef Pleskot, architekt (*1952)
Dana Morávková, herečka (*1971)
Bohuš Matuš, zpěvák (*1973)
Kateřina Neumannová, běžkařka (*1973)
Iva Kubelková, modelka (*1977)
Tomáš Verner, krasobruslař (*1986)

Ze slavných ve městě žili
Jan Žižka z Trocnova, husitský vojevůdce
František Ladislav Čelakovský, spisovatel
Karel Klostermann, spisovatel
August Sedláček, kastelolog
Ladislav Stroupežnický, dramatik
Adolf Heyduk, básník
Mikoláš Aleš, malíř
Antonín Sova, básník
Fráňa Šrámek, básník
Jaroslav Ježek, skladatel
Emil Hácha, politik