Horní Blatná

(královským horním městem od roku 1548)

365 obyvatel
Karlovarský kraj, okres Karlovy Vary

Historické milníky

1529: Saští horníci ze Schneebergu začali v okolí později založeného města těžit cín a stříbro.

1532: Saský kurfiřt Jan Bedřich zakládá horní město Platnou (Platten), později nazývanou Blatnou.

1547: Po prohrané šmalkaldské válce saský kurfiřt postoupil Horní Blatnou císaři Ferdinandovi I. Habsburskému.

1548: Horní Blatná povýšena císařem Ferdinandem I. Habsburským na královské horní město. Tehdy bylo ve okolí města 40 tzv. lesních cínových dolů.

1585: Pro úpadek těžby byly městu odpuštěny berně. Úpadek hornictví inicioval rozmach řemesel, zejména výrobu skla a rukavic, ale také zapalovačů a paličkované krajky.

1653: Z města bylo v rámci rekatolizace kraje vykázáno pět protestantských rodin, které byly následovány dalším odlivem místních obyvatel, kteří na saské straně založili město Johanngeorgenstadt.

1739‒1747: Dočasná obnova stříbrných dolů ve městě podnikatelem Janem Františkem Hesslerem.

1799: Ve městě zřízena státní manufaktura na výrobu pocínovaných lžic a plechového nádobí, kterou v roce 1878 převzal Franz Kerl a poté vyráběla až do roku 1949.

1898: Do Horní Blatné byla dovedena železnice.

1945: Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Díky tomu byla následně zbořena téměř polovina domů ve městě.

1992: Historické jádro města prohlášeno městskou památkovou zónou.

Zajímavosti o městě
Horní Blatná tvoří nejzachovalejší historický urbanistický celek ve stylu saské renesance v Krušných horách, jehož vznik byl úzce propojen s těžbou cínu, kobaltu, stříbra, ale také manganu a železa. Přívlastek „horní“ neznamená označení polohy Blatné v horách, nýbrž její vztah k hornímu právu.
Ve městě se zpracovávala a mlela od 16. až do 19. století kobaltová modř, která se vyvážela daleko za hranice Čech, například do Nizozemska pro malování slavné delftské fajánse.
Stříbro a cín se v Horní Blatné těžily až do roku 1837, kdy byl definitivně uzavřen důl Vavřinec. Nejhlubším dolem na cín byl Konrád, otevřený v roce 1719, který dosáhl hloubky 160 metrů a do roku 1773 vydal 800 tun cínu. Díky této těžbě se v bezprostředním okolí města zachovaly zajímavé lokality s pozůstatky těžební činnosti, zejména Vlčí jámy nebo Ledové jámy, vytesané ve skalách a tvořící zajímavé kaňonovité útvary.
Dnes má toto malé městečko počet obyvatel jako je dní v roce a leží v úctyhodné nadmořské výšce 888 metrů nad mořem, což z něj činí horské rekreační středisko, zejména tu naleznete 100 kilometrů tras pro běžecké lyžování.
Horní Blatná je součástí Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Největší turistické magnety
V Horní Blatné se i díky tomu, že se městu po nástupu komunistů v roce 1948 vyhnula modernizace, poměrně dobře dochovala historická architektura a renesanční rozvržení rozlehlého obdélného náměstí s navazující šachovnicovou sítí ulic. Většina fasád měšťanských domů má však již barokní a klasicistní vyznění, případně je vybavena hrázděnými patry, jako jsou například barokní domy čp. 4 a 6 přímo na náměstí.
Nejpěknější dům má čp. 127 a je vybaven hrázděným patrem. Je zastřešen strmou šindelovou střechou a zdobí jej profilovaný kamenný portál z roku 1754. Naleznete v něm muzeum těžby a zpracování cínu.
Centrální dominantou náměstí i celého města je farní kostel sv. Vavřince s osmibokou věží, který byl postaven ve druhé polovině 16. století v opožděné gotice, nicméně v roce 1754 byl kompletně barokizován. Jeho předchůdce byl dřevěný a zřítil se v důsledku poddolování v roce 1542.
Technickým unikátem je ovšem zachovalý a dodnes funkční Blatenský kanál z let 1540 až 1544, který má délku 12 kilometrů. Kdysi přiváděl vodu z Blatenského vrchu k důlním zařízením. Jeho součástí je vyrovnávací nádrž, nazývaná Černým jezírkem. Na Blatenský vrch vede turistická značka a na jeho vrcholu stojí rozhledna z roku 1913 věnovaná poslední císařovně Zitě.